Hlavní partneři

Alliansloppet z pohledu realizačního týmu

1.9.2016

Na BLINK festival jsme nad rámec stálých závodníků týmu vzali Míru Rypla, pro Alliansloppet jsme naopak posílili realizační tým a tak důležitá role řidiče, občerstvovače, fotografa a bůh ví čeho ještě připadla Terce. Vše zvládla na jedničku, skvělé výsledky kluků jsou i její zásluhou, protože na pozadí závodnického soupeření probíhá další závod občerstvovačů a fotografů a to zejména s časem, aby všude byli včas, vše proběhlo jak má a už se zase jede na další post... no co vám budeme povídat, zde si můžete přečíst Terčin report...

 

 Ráno balím posledních pár věcí, za běhu usrkávám čaj. Házíme do auta věci a vyrážíme směr Švédsko. Dostala jsem možnost jet s týmem PIONEER Investments - CRAFT do švédského Trollhättanu na závod Alliansloppet. Což je největší závod na kolečkových lyžích v Evropě. Jsem plná očekávání, těším se. Konečně zažiju švédskou atmosféru při závodě a nakouknu do zákulisí i soukromí profesionálních sportovců. Všechno to začalo poklidnou cestou, vlastně až do té doby, kdy jsme stáli v koloně aut v Berlíně. Sedíme v autě, nervózně pokukujeme po hodinkách, letadlo letí za 40 min. Upppsss. Letadlo jsme stihli a to především díky Lukášovým a Šrailikovým běžeckým dovednostem.  Cestovat se sportovci se vyplácí.

 

 Konečně letíme. Na místo, kde bydlíme, přijíždíme pozdě večer, ale už teď vím, že se mi tu bude líbit. A moc. Druhý den ráno jsme se probudili do nádherného slunečného dne, který byl v podobě tréninku, procházky, koupání v jezeře, testování kolečkových lyží a taky jídla. Kluci jí rádi a hodně.

Třetí den byl závodní. Začalo se klasicky bohatou snídaní. Následně proběhlo zahřátí před závodem. Individuální. Někdo dal přednost projetí na kolečkových lyžích, někdo běhu. Následoval strečink. Sedíme na hebké trávě, sluníčko nám hřeje do tváře, protahujeme se, užíváme si klid, občas řekne někdo nějaký fórek. Jdeme na oběd, kluci toho jí míň než obvykle. Je to totiž tady.  Závod, kvůli kterému jsme přijeli. Když jsme přijeli na místo závodu byla jsem v šoku. Z množství lidí, atmosféry, nadšení jednotlivých závodníků. Strašně jsem si to užívala. Jenom být součástí té závodní atmosféry, pro mě bylo krásné. Lepení si čísla, rychlá sváča, kontrola všech věcí, rozjetí a může se jet. Během závodu jsme s Lukášem přejížděli a občerstvovali. Musím říct, že to byl neskutečný fofr. První kolo jsem kluky v davu prakticky neviděla. Přišlo mi, že jedou neskutečné tempo a to se přitom dalším a dalším kolem zvyšovalo. V dalších dvou kolech jsem se už líp orientovala, startovní pole se rozdělilo na menší skupinky. Fotky byly lepší, poznávala jsem kluky, fandila. Na konci druhého kola, jsem už na klucích viděla únavu a vyčerpanost. V posledním kole jsem se odpojila a běžela do cíle, abych viděla finiš. Stála jsem u trati, viděla jsem kluky dojíždět do cíle. Kolem mě byl řev hlavně švédských fanoušků. Pocity? Zvláštní. Když jsem po závodě viděla Alešovy ruce, puchýř vedle puchýře, některé do krve, tak jsem nechápala, co tyhle závodníky žene dopředu. Kde berou sílu a motivaci, takhle dřít? Jinak než dřina se to totiž nazvat nedá. Obrovská poklona za výkony, které kluci předvedli. Poklona samozřejmě taky Lukášovi, který sice nemohl závodit kvůli nemoci, ale i tak odváděl neskutečný kus práce. Po celou dobu našeho výletu se prakticky nezastavil, pořád něco zajištoval či organizoval.

 

 Po závodě mi přišlo, že kluci mají smíšené pocity, jakoby si v hlavě přemítali závod, kde jak jeli a podobně. To opadlo během hodiny a už zase to byla ta vysmátá skupina kluků, na které jsem byla zvyklá. Celou dobu v týmu byla úžasně pozitivní, přátelská a vtipná nálada. Kdyby, jste se kluků zeptali na největší zážitek výletu, tak by podle mě odpověděli banket. Kde byla neskutečná sranda. Nevím, jestli to bylo horkem, nebo pozávodní únavou, ale vážně hodně jsme se nasmáli. Možná to bylo i kombinací jazyků a to v podobě švédštiny, angličtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Vznikala z toho opravdu zajímavá konverzace. Večer jsme ulehali do postele unavení někdo fyzicky někdo společensky.

 

 Poslední snídaně byla loudavá, tak nějak jsme si vychutnávali poslední chvíle ve Švédsku, myslím, že každý by tam ještě pár dní zůstal. Následné balení a přejezd na letiště, tentokrát s časovou rezervou. Sedím v letadle, prohlížím si fotky z uplynulých dní. U některých fotek se pousměju, vypínám mobil, zavírám oči a v hlavě si přemítám, jak skvělé to celé bylo. A taky děkuju za možnost, kterou jsem dostala.

 

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean