Hlavní partneři

Aspoň na chvíli PIONEERem...aneb BLINK Festival očima Míry Rypla

2.8.2016

 Nedávnou nemocí Martina Jakše se nám, na poslední chvíli, uvolnilo místo na prestižní BLINK Festival v Norsku a tak jsme neváhali a nabídli možnost "být na chvíli PIONEERem" některému z kvalitních českých lyžařů...a tak s námi vyrazil Miroslav Rypl - člen reprezentačního B týmu. A zde máte jeho hodnocení...

  

 

          "Když mi Lukáš Bauer, šéf týmu PIONEER Investments – Craft, nabídl, abych s nimi vyrazil do Norska na Blink Festival tak jsem neváhal. V neděli 24.7 jsme se večer naložili do auta, které jsme naplnili co to šlo a vyrazili směr Berlín. Zde jsme strávili pár hodin v posteli při teplotě stejné jako v sauně, abychom mohli ráno směřovat na trajekt. Díky pohodové náladě cesta celkem utekla a my ve složení Lukáš Bauer, Aleš Razým, Jan Šrail, Adam Fellner a Ladislav Rygl dorazili okolo 19h do norského města Sandnes, kde se pomalu blížilo zahájení lyžařského svátku.

 

V úterý dopoledne ještě za hezkého počasí si projeli část 60km tratě a jelikož se nám přímořské město velmi líbilo, šli jsme lyžovat i odpoledne. Pomalu na nás začala dýchat atmosféra závodu, mosty postavené přímo pro závod a nově vyasfaltované úseky si u nás dokážeme jen těžko představit. Ve velmi příjemném hotelu a bohaté večeři, kde jsme patřili za ten nejveselejší tým, se nám blížil první start.

 

  Středa 18:05 padl výstřel a na start se vydalo okolo 100 lyžařů mezi nimi nechyběla snad žádná hvězda dálkových běhů. Připadal jsem si jak při etapě na Tour de France, vrtulníky a mraky diváků běžící nazí podél trati.... Jen počasí bohužel nepřálo a za hustého deště jsem se s kolegy z týmu pohyboval v první skupině. Technické problémy vyřadili Aleše Razýma ze hry o dobrý výsledek a mě přibližně na 30km, při delší klesající rovině tzv. ...ujel vlak...a bylo rozhodnuto, že zbytek závodu pojedu sám. Po několika ujetých kilometrech mě dojel Aleš a dobojovali jsme závod společně. Zatímco v přední skupině předváděl Jan Šrail úžasné výkony, které ho vynesly na fantastické konečné 14. místo, jen pár metrů za vítězným Petrem Northugem, Lukáš vinnou těžkých sjezdů přišel o kontakt v první skupině. Adam dofinišoval kousek přede mnou a Alešem, kdy také od poloviny závodu musel bojovat osamoceně. Vyčerpaní jsme se dostali na večeři přibližně okolo půl 23h, kde ve městě na rozdíl od nás panuje ještě světlo.

 

 

Další den nás čekalo opět peklo, přibližně okolo oběda jsme nastoupili do luxusní jachty, která nás měla dopravit za necelou hodinku a půl na fjord Lysebotn, odkud startoval 7,5km dlouhý výjezd s převýšením skoro 700 m.n.m. Na lodi, kde vlevo seděl Legkov, vpravo Cologna a uprostřed Bauer, bylo jasné, že nejedeme na výlet. Cesta utekla, my snědli nafasovanou bagetu, dostali kolečkové lyže, prohlédli start fantastických norských slečen a přesně v 15:20, kdy se na obloze opět rozpoutávalo peklo, odstartovali. Celkem 27 serpentýn a přes 1km v tunelu, kde s tmavými brýlemi nebylo viděl vůbec nic, bylo senzační. Trať úzká jako cyklostezka, kde by u nás nikdo závod neuspořádal, protože na tak úzké trati se závodit nedá, nás směřovalo nahoru opět něco přes sto. Většina den před tím odpočívala a to jsme pocítili hned, jak se trať začala zvedat. Jediným světlým momentem bylo, když jsme nahoru předjížděli dres mistra světa, který nahoru asi příliš nespěchal....Atmosféra opět fantastická, ale dá se tvrdit, že nejlepší práci odvedl Láďa s Alešem, kteří se o nás starali a točili videa. Vyhrál Heikkinen o minutu, který v cíli suveréně tvrdil, že to bylo takové ,,medium". Počasí bylo opět deštivé a pomocí autobusů, jsme se vyhlídkovou jízdou dopravili na místo startu. Bohužel tentokrát nám ujela i loď a museli jsme strávit v přístavu o nějakou hodinku navíc. Pozdní příjezd nás uvalil rovnou do postele.

 

 Následující den, jsme po královské snídani, dopoledne navštívili místní posilovnu. Je třeba říct, že lépe vybavenou a tak prostornou jsem ještě nikdy neviděl. Po obědě byl na pořadu poslední závod a to nominační prolog do večerního závodu v městském okruhu o délce přibližně jednoho kilometru. Postupovalo 15 lidi, dalších 15 mělo buď divokou kartu, nebo byli nominováni z předchozích závodů. Nejlepší z nás byl Aleš, kterému z 18 místa chyběla přibližně 1vteřina na postup, jeho neúčast ve finále nás zamrzela. Na ostatních byla znát únava, a proto jsme ve večerním finále byli pouze v roli diváků. Jednoznačně opět vyhrál Petter Northug neuvěřitelným finišem. My jsme to ukončili posledním příjemným po závodním tréninkem, dali bohatou večeři a zašli zkontroloval banquet, který probíhal v hotelu na pláži. Okoukli jsme naprosto všechny hvězdy běžeckého lyžování a ráno ve 2h jsme se vydali na cestu dom. Teď tu sedím v nekonečné cestě domu a chtěl bych hrozně poděkovat Lukášovi, že mi umožnil tento fantastický zážitek, i když jsem mu ho nebyl schopen vrátit žádným pořádným výsledkem. Jsem velmi rád, že jsem mohl být tento týden součástí tak skvěle fungujícího týmu, kdy jsme se vlastně neustále smáli.

 

Děkuji

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean