Hlavní partneři

Årefjällsloppet a nejen to očima Honzy Šraila

 

 Má letošní sezóna pro mě, a to hlavně z psychického hlediska, nebyla zrovna nejjednodušší. V letní přípravě jsem podstoupil dvě operace a tak jsem nevěděl, co od této sezóny mohu očekávat. Nakonec jsem si na závěrečném podzimním soustředění na Dachsteinu přivodil zdravotní komplikace s prsním svalem, když jsem si ho natáhl při pádu na kolečkových lyžích.

 

 Přes všechny problémy jsem se snažil, abych v sezóně jezdil co nejlépe. Objel jsem několik závodů s českou reprezentací a také s týmem PIONEER Investments - CRAFT v seriálu Visma SkiClassics a snažil se nasbírat co nejvíce zkušeností a poprat se o co nejlepší umístění. Když se přiblížil konec sezóny a s ním poslední české závody, měl jsem před sebou svůj první letošní start na Mistrovství ČR, které se konalo na Horních Mísečkách. Nečekal jsem, že se domů vrátím s mistrovským titulem ze sprintu. Po příjezdu domů jsem byl s výsledky velice spokojen a chystal se uklidit lyže, protože mě již žádný závod nečekal.

 

 Jediné, kde jsem se mohl v danou chvíli podívat na sníh, bylo pouze v televizi, kde vysílají seriál závodů Visma SkiClassic a chystal se poslední závod sezóny ve Švédsku. Na Velikonoční pondělí mi zavolal Lukáš Bauer a zeptal se, jestli nechci odjet do Švédska na Arefjallsloppet a to jsem nemohl odmítnout. Zabalil jsem si věci a už ve čtvrtek jsem byl na cestě do Švédska s týmem PIONEER Investments - CRAFT, kde mě čekal závod dlouhý 63 kilometrů v docela náročném terénu. Po změně trati z důvodu nedostatku sněhu, se stala trať výrazně těžší a já se rozmýšlel, zda-li pojedu klasiku či soupaž, ale nakonec jsem se rozhodl pro soupaž.

 

 Po startu jsem se cítil velice dobře, servis odvedl kvalitní práci, takže lyže jely výborně a já jsem pocítil chuť a sílu alespoň chvíli táhnout špičku. V závodě jsem měl jeden karambol a tak jsem jel přibližně tři kilometry jen s jednou holí a poté dostal od servisu novou. Asi v půlce závodu nás čekal nejtěžší výjezd celého závodu, kdy jsme na pěti kilometrech nastoupali tři sta metrů výškových. Nakonec jsem to zvládl, ale přemýšlel jsem nad tím, že kdybych měl namazáno a mohl jet klasickou technikou, jak by se mi jelo asi lépe. Asi deset kilometrů před cílem byl jiný sníh, který vůbec nejel a naopak v tu chvíli, jsem byl rád, že mohu jet pouze soupaž, jelikož lyže byly ,,přisáté" a představa, že by na nich byl ještě stoupací vosk, musel bych dolů do cíle nejspíš běžet s lyžemi na zádech. Posledních deset kilometrů se jel závod převážně z kopce a já už se do cíle opravdu těšil.

 

 Čekalo mě však nemilé překvapení v podobě cílové rovinky, která nebyla rovinkou, nýbrž kopcem a to ne ledajakým. Přirovnal bych to spíše k horolezecké stěně. Nakonec jsem závod dokončil na 46. místě, což můžu brát za uspokojující výsledek, ale jedno je jisté- na další rok je mým cílem atakovat třicítku nejlepších.

 

 Po závodě jsme se všichni oblékli do společenského oblečení a zúčastnili se závěrečného ceremoniálu, na který  budu velice rád vzpomínat, jelikož měl nádherný program. Celému týmu bych chtěl poděkovat za skvělou atmosféru, která nebyla pouze na závěrečném na večírku, ale i po celý náš společný rok. Už teď se těším na další sezónu, jelikož má motivace a odhodlání je veliké a chuť po výborných výsledcích mě nenechá klidně spát.

 

Honza

 

 

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean