Hlavní partneři

Birkebeiner letem světem…

 

 Ano, letmo se vrátím k Birkebieneru, norskému závodu z Rena do Lillehameru, který musí každý závodník, dle legendy, absolvovat s 3,5kg baťůžkem...

 

 Pro náš tým to byl opravdu letmý výjezd na závody, většina přiletěla do Norska ve čtvrtek, v pátek jsme absolvovali testování lyží a lehký trénink, v sobotu závod a pouze 2 závodníci zůstávali do neděle v Oslo, odkud v neděli letěli domů. My ostatní jsme již brzy po závodě vyrazili autem směr ČR…

 

 Závod byl samozřejmě náročný, trošku nezvykem byl 3,5kg baťůžek, který byl znát (osobně jsem ho cítil zejména v úvodních kilometrech, pak jsem si na něj skoro nevzpomněl a posledních 7km jsem se už zase nemohl dočkat, až ho v cíli sundám ;-) ). Kromě váhy musí batoh obsahovat několik předepsaných náležitostí, jednoznačně z důvodu bezpečnosti, protože se většina závodu jede na otevřených náhorních planinách, kde nejen že neustále fouká, ale i změna počasí může být velmi rychlá. A tak jsme poctivě balili větruodolnou bundu, kalhoty, triko, čepici, rukavice..přesně dle pravidel a dovažovali vším možným… Mě se již poněkolikáté osvědčili pískové zátěže a posledních pár stovek gramů na místě posbíranými kamínky. No nepřevážejte kameny z jedné strany hor na druhou ;-).

 

 Baťůžek byl sice nezvyklý, ale co je již u mě tradicí tak do poslední chvíle zvažování, zda klasicky nebo soupaž na holých lyžích. Nakonec jsem jako jediný z našeho týmu absolvoval závod na namazaných lyžích – Petr s Linou měli jasno hned v pátek, Algo také zvažoval do poslední chvíle, ale nakonec se rozhodl pro soupaž. Já jsem měl holé lyže sice také o poznání rychlejší než namazané, ale s ohledem na zranění žeber si letos ještě na čistý soupaž nevěřím (byť upřímně v současné situaci vybavení (vosky/lyže) moc jinou budoucnost pro většinu dálkových běhů než soupaž na holých lyžích (pro elitní kategorii) nevidím :-(. Netěší mě to, ale je to závod a zatím je několik výhod na straně holých lyží a jízdě soupaž.). A tak jsem rozdíl v prospěch holých lyží vyhodnotil jako nedostatečný, aby mě to přesvědčilo do soupaže (nerad bych silově rupnul někde uprostřed náhorní pustiny ;-) )a vyrazil soupaž. Nakonec jsme z elity byli asi 2 (já + Niskanen)..ale to se počítá…;-)

 

 Od startu se mi nejelo zrovna dobře, s ohledem na velký výškový rozdíl a o dost jiné podmínky nahoře jsme to nepřeháněli s vrstvou klistru, takže jsem musel jet dost na cit a ne se odrážet plnou silou. Odjet „soupažníkům“ se na tomto rychlém sněhu nedalo, ale s ohledem na pocity jsem chtěl zkusit vyhrát první sprinterskou prémii na 9.km (alespoň něco v kapse ;-) – přeci jen po náročné Kanadě jsem si nebyl jist, jak dlouho vydržím…) a pak že se uvidí. Na prémii jsem byl těsně 2., takže 30 bodů k dobru, ale byli jsme pořád velká skupina. Výjezdem na náhorní planiny se pole trochu roztrhalo, ale díky protivětru se zvolnilo a brzy nás dojelo několik závodníků zpátky. Zde jsme se již celkem rozjel, ale aktivitou jsem nehýřil a spíše se držel uprostřed nebo ke konci skupiny – až na pár vyjímek ;-). Jednou z nich bylo i 4.místo na druhé sprinterské prémii na 27km, takže dalších 10 bodů doma… Musím říct, že mi snaha o sprinterské body celkem chutnala a tak ještě popřemýšlím, zda se v budoucnu na sprinty nezaměřím ;-)… ale vážně jsem se těmi sprinty bavil a šel do nich :-). Před nejvyšším bodem přišel první silnější náznak krize, ale pomohla Katka, která sem z půlky tratě dojela na lyžích a plánovaně nás zde občerstvila. Dlouhá rovina k „díky Standovi“ i nás proslaveném Sjusjoenu ;-), zde nejdřív v pohodě, ale na konci (cca 14km do cíle) již krize byla silnější… Ještě jsem vzdoroval a chvíli se zase do skupiny o cca 6-23 místo vrátil, na 7.km do cíle jsem to už viděl špatně, protože jsem ztratil kontakt a jel sám, ale za ani ne kilometr jsem byl zpět (hlavně díky super lyžím – velké díky servisu!)… Vydržel jsem asi 2 kilometry, ale od 4.km do cíle už to nešlo a jen jsem viděl vzdalující  se skupinu. Poslední 2 kilometry mírně stoupají pod elektrickým vedením, nic prudkého, ale pokud vám dojde tak je to očistec. A taky že byl ;-). Pocit hlemýždě by byl závratně rychlý, ale nakonec jsem to zvládl, esíčko před cílem také vybral a průjezd cílem byl senzační – konečně je po všem ;-)… 21.místo je po tom všem vcelku slušné, Petr Novák 29., Algo 57. a Lina také solidní 11.místo. Sice jsme nedosáhli na žádné TOP umístění, ale i tak jsme posílili pozici týmu v týmovém hodnocení SkiClassics, což je pro mě osobně jako nejdůležitější týmový cíl v této sezoně.

 

 Takže spokojenost! A baťůžek z Birkebeineru už je zase uklizen a čeká na další rok ;-) …

 

 My jsme ale ještě neskončili a již tuto nadcházející sobotu nás čeká „grande“ finále – Årefjällsloppet.

 

 Poslední závod letošní sezony SkiClassics – 65km z Valadalen do Åre. Pěkná, ale těžká trať je výzvou a všichni věřím, že i přes aktuálně teplejší počasí budou moci pořadatelé uskutečnit závod na originální trati, kde nás čeká několik přejezdů rozlehlých jezer…

 

 

 

Držte nám palce! ;-)

 

Lukáš

 

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean