Hlavní partneři

LaDiagonela - Marcialonga - Seefeld - Toblach očima Ladislava Rygla

20.2.2016

 

 S Lukášem Bauerem se známe již pěknou řádku let a tak mě velice potěšilo, když mě vloni v létě požádal, jestli bych mu nechtěl pomoci s „jeho týmem laufařů“. Zpočátku jsem ani nevěděl, co všechno na mě v této funkci čeká, ale několik let jsem pracoval jako trenér a servisman u mládeže i u reprezentace dospělých a tak jsem nad jeho nabídkou ani moc dlouho nepřemýšlel. Lukáše si velice vážím a to nejen jako velice úspěšného sportovce, ale především i jako svědomitého a zásadového člověka, který se nebojí žádných překážek a neustále a neúnavně pomáhá celému Českému lyžování.

 Pojďme ale k věci a ke krátkému zhodnocení našeho bezmála měsíčního „výletu po Evropě“. Začínali jsme LaDiagonelou, v nádherném Švýcarském údolí Engadin, která se konala 24.ledna. Protože se tam závodilo ve vyšší nadmořské výšce, odjížděli jsme až na poslední chvíli, ale část týmu dala přednost delší aklimatizaci, takže byli na místě již týden před startem. Ve vyšší nadmořské výšce totiž přichází „aklimatizační krize“ zhruba 4.den po příjezdu a tak je potřeba to naplánovat tak, aby se nezávodilo právě v tomto období. V údolí Engadin nás přivítal solidní mráz, kdy teplota ráno klesala i dost pod -20C, ale sněhu bylo na tuto nadmořskou výšku spíše pomálu. Závodní trať musela být dokonce i malinko upravena, protože sníh v některých pasážích prostě nebyl a i ve výšce nad 1800mnm museli pořadatelé sníh na trať nahazovat. V den startu již tak velký mráz nebyl, ale zase přišly přeháňky a čerstvý sníh do stopy, s kterým si ale závodníci i servis dobře poradili a nakonec jsme se mohli těšit ze 4.místa Liny a z 22.místa Alga. Petr Novák jel také velice slušně a obsadil 30.místo. Na těchto závodech jsme vyzkoušeli 6 druhů HF parafínů a nakonec 8 druhů prášků, z nichž jsme na závod namazali ten nejlepší.

  Ze Švýcarského Zuozu následoval nedlouhý přejezd do Italského údolí Val di Fassa, kde na nás čekala slavná Marcialonga. A když jsme tam přijížděli, tak jsem ani nechtěl věřit tomu, že se závod opravdu uskuteční! Čekala nás tam slunná Itálie s odpoledními teplotami přes +10°C a sníh ani nebyl moc vidět! Pořadatelé ale předvedli neskutečnou senzaci a prakticky celých 70km Marcialongy, bylo navezeno z umělého sněhu!! Závodní trať pak spíše připomínala bílého hada, plazícího se zeleným údolím, ale závod mohl být absolvován v celé délce a za to patří všem pořadatelům veliký dík!

  Na této trati se ale střídaly různé sněhové podmínky a tak jsme nakonec zkoušeli všechny vosky a prášky minimálně na třech různých místech. Snažili jsme se také „vychytat“ na zkoušení přibližně čas, v kterém budou závodníci daným místem projíždět, aby podmínky testu byly co nejbližší závodu. Nakonec jsme zkoušeli 4 HF parafíny a 6 druhů prášků, ze kterých jsme na závod vybrali ten nejlepší, ale jako vedoucí servisu, jsem nebyl po dojetí závodníků do cíle úplně spokojen :-(! Neříkám, že jsme měli mázu špatnou, spíš jsme mohli mít i lepší a tak jsme i na doporučení našeho „ředitele“ udělali ještě po závodě přetestování všech prášků! Lukáš také rychle zjistil, co mazali další týmy a tak jsme do testu zařadili i prášky, které nám tam původně chyběly. Výsledek testu byl stejný jako před závodem, ale ani to nás nějak neutěšilo a tak jsme udělali ještě další „vícekilometrový“ test. Na lyžích jsme najeli skoro 30km, ale ani potom to nebylo jinačí, než před závodem!?!? V Itálii nás také postihla další nemilá věc, když nám onemocněla naše nejlepší závodnice Lina a ani po mnoha telefonátech a emailech s vedením SkiClassics, se Lukášovi nepodařilo „přehlásit“ jinou ženu, takže jsme mohli úplně zapomenout na „ženský bodový přísun“ z Marcialongy :-(!

  Ale „život jde dál“ a SkiClassics také, jen jsme vlastně nevěděli kam!?!? Z Konig Ludwig Laufu přicházely rozporuplné informace a tak jsme se rozhodli zůstat ještě jednu noc v Itálii. Naštěstí měli v hotelu místo a nemuseli jsme se nikam stěhovat. V pondělí ráno mi z Německa oznámili, že se Konig ruší, ale SkiClassics ještě nevěděli, jestli závod přesunou, nebo zruší úplně a tak následovalo další čekání… Naštěstí se ale v pondělí večer rozhodlo o přesunutí do Seefeldu a tak jsme alespoň mohli „žhavit linky“ a na rychlo shánět ubytování a zázemí pro celý tým. Nakonec jsme sehnali a v úterý ráno jsme přejížděli do Seefeldu, ale kdybych věděl, jak nás to ubytování nakonec potrápí, raději bych zůstal v Itálii ;-). Nicméně Seefeld je krásné místo, navíc disponoval i dostatkem sněhu a po projetí závodního okruhu jsme všichni nestačili žasnout;-)! Byla to nádherná trať! Ale říkal jsem si, že i 2 okruhy by bohatě stačily… Největší radost z toho ale měl Lukáš, protože viděl, že se konečně nepojede soupaž a že to konečně bude SkiClassics;-)!! Servis už jeho nadšení tolik nesdílel a spíše si lámal hlavu, jak na tu klasiku vlastně namaže a jak to všechno stihneme!! V Seefeldu nás ale postihl i další problém, když se velice zhoršil zdravotní stav Liny a musela ještě před startem závodu odcestovat domůL! Veliký dík ale patří jejímu osobnímu servismanu Gustavovi, který s námi zůstal až skoro do startu závodu a moc nám tak pomohl s testováním i mazáním lyží pro ostatní!! Vstávali jsme opět hodně brzo a Gustav tak odjížděl až kolem 6. hodiny ranní a nakonec jsme z 6ti parafínů a 10ti prášků vybrali ten nejlepší! Veliký dík tady patří Petru Šrailovi, který vymýšlel a už dva dny dopředu zkoušel mázu na stoupání. Nakonec jsme vybrali a namazali, co nám vyšlo nejlíp a závod mohl začít.

  Velikou premiéru tady měl „máš závodící ředitel“ a musím se přiznat, že o to, to bylo všechno těžší;-)! Těsně před startem jsem vyrazil s asi 30ti kilovým batohem občerstvení a s balíkem náhradních holí na nejvyšší místo trati. Vzal jsem si schválně testovací lyže a byl jsem moc rád, že mi pod nohou seděla nakonec lépe ta máza, kterou nakonec vybrali pro závodní lyže! Nahoře jsem rozbalil hole, občerstvení, zapnul jsem vysílačku a čekal, jak se závod bude vyvíjet… Po chvíli jsem zjistil, že vysílačka nemá potřebný dosah a že tak budu jen odkázán na to, co sám uvidím. A nakonec jsem za to byl docela rád, protože kdybych věděl, jak Lukáš nastupuje, vyhrává prémie a jak se snaží ujet, byl bych 100x víc nervózní;-)!!! Závod se vyvíjel parádně a díky Lukášovi to byl nakonec asi nejkrásnější závod do teď!! Co čert ale nechtěl, podmínky se „jako obvykle“ maličko změnily.. Všichni jsme počítali s oteplením v průběhu závodu, ale sníh se na nejvyšším bodě tratě vlivem větru spíše vysoušel a tak nás v posledním kole malinko začal zlobit stoupací vosk :-(.. To jsem zjistil hned po závodě, jak jsem se postavil na testovací lyže.. Stejné problémy měly ale i další týmy a celkový výsledek nás velmi potěšil!! 8.místo Lukáše, 38.místo O.Horyny i 49.místo J.Šraila, myslím není vůbec k zahození! Potěšila také naše dámská posila – B.Jezeršek, která se po 2 kola závodu pohybovala kolem 7.-9.místa. V posledním kole jí ale síly trochu došly a tak obsadila konečné 12.místo.

  Ze Seefeldu jsme sice měli namířeno do Toblachu, ale počasí opět zaúřadovalo. Závodní trať musela být zkrácena z původních 50km na 32km a nejelo se z Toblachu do Cortiny, ale z Pragsu do Toblachu. Závod opět provázelo trochu nevyzpytatelné počasí a v noci před startem napadlo asi 4cm nového sněhu, který se pořadatelům už asi nechtěl upravovat. Trať byla tentokrát stavěná přímo na soupaž (takže Lukáš už neměl takovou radost), ale hlavně nový sníh způsobil, že stoupací vosky už nebyly tak skluzné, jako den před tím. Lukáš měl i tak připravené obě varianty, ale už při ranním testování jsme věděli, že na klasiku to bohužel dnes nepůjdeL. Počasí se nakonec umoudřilo a diváci se tak mohli kochat krásným, skoro jasným dnem. Při pohledu do výsledků jsme se už tak nekochali, protože tento závod byl spíše pro „soupažisty“, než pro klasiky! Moc nás ale potěšilo 8.místo Barbary Jezersek, které tato kratší trať sedla daleko víc, než v klasický maraton Seefeldu a i Petr Novák tady prokázal stoupající formu! Navíc všichni naši závodníci skončili na bodech, takže jsme z Toblachu a vlastně celé dlouhé „šňůry“, která začala již LaDiagonelou, odjížděli spokojeni.

  A co mě na tom všem překvapilo;-)??? Asi určitě logistika!!! Jako trenér jsem zvyklý na ledasco, ale tady jedou závodníci 70km z bodu „A“ do bodu „B“ a minimálně půl dne strávíte tím, než jen naplánujete, projedete a prohlédnete všechny „občerstvovačky“! A pak už se jenom modlíte, aby nebyla někde zácpa, našli jste místo na zaparkování, aby fungovala vysílačka… Abyste všechny závodníky v té rychlosti občerstvili… A abyste se dokázali dostat na další „občerstvovačku“, kterou jste závodníkům před startem slíbili… A...a…a když se to všechno podaří, tak je vyzvednete v cíli závodu a jen z jejich očí se nejprve pokoušíte vyčíst, jak se jim to líbilo;-)… A pak jdete do lyžárny, všechny závodní a testovací lyže vyčistíte a namažete a při tom přemýšlíte nad tím, co všechno jste mohli udělat lépe… A když závody nejsou úplně dobrý, namažete všechny testovky znova, abyste zjistili, v čem ten problém vězí ;-)… *

 

Photo rights: Magnus Östh, Michal Kubala Photographer

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean