Titulární  partner
Hlavní  partneři

Blog

Petr Novák: Zdravím z čínského Changchunu / Greetings from Changchun (China)

Czech and English language

 

Po z prvního závodu Skiclassics jsem se po více než měsíci opět vrátil k suché přípravě a oprášil kolečkové lyže. To jsem vydržel přibližně 5 dní, kdy už jsem to nemohl vydržet a měl potřebu vyrazit na sníh. Asi nejlepší volbou bylo rakouské Tauplitz, kam jsem odjel až do 23.12. Podařilo se mi udělat velmi kvalitní tréninkový blok ještě před svátky. Po návratu mě nečekalo nic hezkého a já opět vytáhl mezi svatky kolečkové lyže....Naštěstí přišlo lyžařské vysvobození v podobě pozvánky na China Vasaloppet a já se rozhodl pozvaní návratupřijmout, i vzhledem ke špatné prognóze směrem k Jizerské 50. Takže 4.1. drzte palce, ať se mi podaří pěkný výsledek.

 

Petr

 

 

 When we came back home from LaSgambeda, I had no chance for ski trainings due very warm weather and I had to return – after one month of ski training – back to dryland training and also for rollersi trainings as well. After 5 days it was so boring for me that I´ve tried to find any place with snow. Probably the best option was Tauplitzalm (Austria), where I stayed till 23.12 and I was able to make very good training block before Christmas. When I came bacj hoe again for Christmas, the conditions home was still the same and I had to train again on rollerskis. But then came an invitation from China´s Vasaloppet – I was very happy about it – and I´ve decided to go there. Also poor weather forecast in front of Jizerska 50 made it much easier for make a decision. So, keep your fingers crossed on 4th of January and I hope that I will be able to make good results there.


Petr

 

 

 

 

 

 

 

 

Petr Novák: Soustředění Skandinávie aneb výlet na Sever...

 Část našeho týmu PIONEER investments - CRAFT, tedy já a Ondřej Horyna, jsme se měli vydat směr sever  7.11. Vzhledem k extrémně krásnému počasí u nás v republice jsme se rozhodli odjezd posunout na 8.11., abychom se mohli doma ještě trošku opálit… ;-)

 

 V neděli odpoledne jsme se tedy vydali hledat sníh do Švédska. Běžně v tuto dobu to není nic těžkého, jenže časy se mění a strejda mráz toho sněhu zatím moc nenadělil. Pokud jsme nechtěli jet až za polární kruh, zbývala jedna z mála variant a to švédské Idrefjall.

 

 Cesta proběhla bez problémů a my mohli okusit místní trať již v pondělí večer za vydatného sněžení. Původní okruh 1,5km byl za dva dny prodloužen o další 1km. Celkový 2,5km okruh je při těchto letošních mizerných sněhových podmínkách velmi pěkný a lyžařský. Má to jenom jednu chybičku, na trať je časový harmonogram, kdo kdy na trať může. No možná to taková chybička není, protože je tady opravdu hodně lyžařů a biatlonistů, tak by lidi asi padali přetlakem mimo trať do borůvčí… Naše hodiny jsou vždy v pozdních dopoledních a odpoledních hodinách.

 

 Další plán je úterní přesun do Bruksvallarny, kde bychom si měli poprvé v letošním roce změřit síly s ostatními lyžaři.

 

 Tak nám držte palce a těšíme se na první závod Skiclassics, který startuje již 5. prosince v italském Livignu!

 

Petr

 

Training camp Scandinavia – trip to the North

 

 Part of our team PIONEER Investments - CRAFT, therefore I and Ondrej Horyna, we should go to Scandinavia on 7th of November. Due to the extremely “beautiful” weather in our country we decided to move departure one day later, so that we could sunbathe at home a little bit more ;-)

 

 Therefore we went to find some snow to Sweden on Sunday afternoon. Normally, at this time, it is not hard, but times are changing and this year also there is lack of snow in Scandinavia. If we didn´t want to go to the Arctic Circle, than remained one of the few options and we choosed Swedish Idrefjäll.

 

 The journey went smoothly and we could try the local track at Idrafjäll on Monday evening with massive snowfall. The original track - 1.5 kilometer lap - was in two days extended for another 1km. Total 2.5 km lap, at this year's miserable snow conditions,  is very nice to ski. It has only one small problem, the track is with timetable schedule, who and when can ski on the track. Well, maybe it is not such a problem, because there are a lot of skiers and biathletes, so maybe without time schedule can be the track “overpressed” and  people would probably have fallen off the track in blueberries ... Our time to ski is always in the late morning and afternoon hours.

 

 Our next plan is to move to Bruksvallarna on Tuesday, where we will have – for  first time this year – ski competitions on the weekend.

 

 So keep your fingers crossed and we are look forward already to the first Skiclassics race, which will be held on 5th of December in Livigno, Italy!

 

Petr

Adéla Boudíková: Marcialonga aneb dlouhý marš

 Náš výlet začal v Novém Městě na Moravě, kde Vítek Zahula pověsil na hřebík zástěru mančaftu a vyrazil jako hlavní servisman Pionýrů do Itálie. Na Mistrovství republiky jsme také přibalili Jakuba Rádla a cestou v Plzni Michala Tošnera a novou posilu z německého B-týmu Valentina Mättiga. Parádní atmosféra se prolínala celým víkendem, kdy jsme úžasně procvičili angličtinu s kamarádským Valentinem a hodně se nasmáli. Prostě mládí vpřed.

 Bydleli jsme v krásném apartmánu v Castellu s výhledem na románský kostelík a okolní masívy. Trochu jsem zalitovala, že tam nejsme na dovolené. První den jsme běželi do 2km vzdáleného Cavalese se podívat na pověstně hrůzný výjezd do cíle. Zjistili jsme, že realita předčí pověst a usoudili, že je opravdu vhodné pošetřit trochu sil do závěrečného finiše. Vůbec jsme nechápali, že pořadatelé zvládli připravit závod, když měli tak málo přírodního sněhu a někde nebyl vůbec žádný. Obědy jsem klukům vařila a ani moc neprotestovali, ale u hovězích stejčků mi jich bylo dost líto, ikdyž říkali, že jsou výborné. Na večeře jsme chodili do restaurace. Velmi nás pobavila pravá italská pizza v čínské restauraci s šikmookými číšnicemi. V sobotu dopoledne jsme jeli testovat lyže a prášky na stadion do Val di Fiemme. Z mladické nezkušenosti jsme to trošku nedomysleli, protože stadion byl téměř nejníž z celého závodu a byl tam převážně umělý sníh. Přibližně 30km po startu nás ale čekal prašan, takže velmi záleželo na lyžích, které jste vybrali. Bohužel jsme zvolila lyže, které se rozjely až ke konci závodu a na prašanu jsem dřela jak kůň, ale chybama se člověk učí. Po startu nás čekalo 5km mírné stoupání podél vody. Ikdyž jsem stála v hadu elitních holek až vzadu, tak jsem na své poměry poměrně dobře odstartovala. Snažila jsem se brutální tempo nejlepších žen uviset na otočku s vidinou, že za obrátkou trať bude lehce klesat a že si odpočnu. Jenže tempo nepolevilo ani za otočkou, takže jsem se zařadila do skupinky holek, s kterýma jsem byla schopná držet krok, lépe řečeno soupaž.

 Přibližně na 30.km se objevil Kuba, který po nepříliš dobře rozjetém závodu dostal za úkol mi pomoct. Byla jsem ráda, že ho vidím. Nakonec mi ho bylo dost líto, protože jsem ho neustále peskovala, že ho nestíhám. Vždycky byl mezi námi metr, který jsem nebyla schopná sjíždět a on, chudák, zpředu neviděl, co se vzadu děje. Příště to musíme lépe natrénovat, aby ho nebolelo z neustálého otáčení za krkem. Ještěže měl nervy ze železa, protože s ženskými to opravdu není jednoduché a jako správný pionýr dostal pořádnou lekci. Celý „sjezd“, kdy pícháte jako o život, jsem umírala. Vzpamatovala jsem se až na otočce, kde byla sůl a lyže se rozjely. Do mírného kopce jsme dojeli dvě holky a Kubu jsem propustila. Nic jsem neslyšela, ale ikdyž nebyl moc zadýchaný, tak si určitě dost oddechl. Závěrečný kopec se mi paradoxně jel z celé trati nejlépe. Obě holky se mi podařilo na konci závěrečného stoupání předjet a nakonec z toho bylo slušné 10.místo. V cíli jsme měla dost spálené průdušky, které mě zlobí už skoro měsíc, tak snad bude už lépe. Moc bych chtěla pochválit Vítka a Michala za občerstvování, které nebylo za místního provozu jednoduché ošéfovat, ale zvládli to na jedničku.

            Po závodě jsme se sbalili, naskákali do auta a těšili se domů do postýlky, do které jsem se dostala úplně hotová v půl druhé ráno. Druhý den jsem se nemohla ohnout a bolest při masáži byla a je pro mě dodnes noční můrou. Takže příští rok určitě na Marču vyrazte, ale vykašlete se na nějaké šílené tempo a pořádně si závod v malebné krajině užijte.

 

                                            Adéla

Pavel Vozka: Zdravotní komplikace a neúčast na Jizerské 50

Začalo to hned po návratu ze závodů ČP v Jablonci nad Nisou. Rýma, kašel, ucpané dutiny. Všichni z našeho pokoje si tím prošli – někoho to postihlo více, někoho méně. Já jsem skoro 10 dní ležel a nemohl se toho zbavit. Díky tomu jsem přišel i o jeden z vrcholů sezóny – Jizerskou 50. Dost mě to mrzelo. Zdraví je zdraví a někdy to tak však zkrátka je. Čas bez tréninku jsem alespoň využil ke studiu a posléze udělal ve škole i nějaké zkoušky. Dnes jsem jel závod FIS v rámci MČR v Novém Městě na Moravě. Jelo se mi špatně a s výsledkem rozhodně nemůžu být spokojen. Na druhou stranu se není čemu divit – po nemoci jsem doposud nejel žádný rychlý trénink a do závodu jsem nastupoval s tím, že se chci hlavně rozzávodit, abych byl brzo ready na další závody, které mě čekají. Důležité nyní je, že jsem zdravý a přípravu směřuju ke König Ludwig Laufu, což je závod série Swix Ski Clasiics, kam společně s Teamem příští týden odjíždíme. Bude to moje premiéra v takovémto závodě. Zejména, pokud pojedu na nenamazaných lyžích.Věřím však, že předvedu výkon, pod který se budu moci podepsat ;)

 

Brzy nashledanou ;)

Děkuju, Pavel

 

Ondřej Horyna - Jizerská 50

Počasí udělalo ze závodu boj, který naštěstí většina závodníků zvládla. Já jsem ho zvládl na 38. místě s časem pod dvě hodiny. A jako třetí nejlepší Čech v cíli jsem byl velice spokojený. Trať byla promrzlá a rozlámaná od rolby na deseticentimetrové ledové hroudy. Byl to můj první start na nejslavnějším lyžařském maratonu konaném v České republice. Poděkování patří týmu Pioneer Investments a občerstvovačům, kt​​eré ani neznám a chtěl bych jim tímto poděkovat. Servis byl zajištěn perfektně. Lyže mně jely srovnatelně se závodníky, kteří se pohybovali okolo mě, protože to byla laufařská elita, tak mohu říci, že lyže byly super.

 

Až po 15. kilometru jsem se dostal do tempa a přestal jsem ztrácet na okolní jezdce. Do 30. kilometru jsem se pohyboval ve dvojici až pětici závodníků. Pouze posledních 15 kilometrů jsem  jel sám. Rozdíl oproti La Sgambedě? Hlavní rozdíl byl v tom, že jsem nyní jel na namazaných lyžích. Takže jsem mohl jet normálně, jak jsem zvyklý. Což je i “střídák“, ale to musí člověk obětovat rychlejší lyže a ty jsou rychlejší hlavně na rovině při soupaži oproti namazaným. Počáteční dlouhé stoupání bylo rozhodující, proto jsem zvolil tuto variantu. Jizerská 50 má téměř 1000 metrů převýšení, což je druhá nejkopcovatější trat v sérii Swix Ski Classics. Zatím je to daleko, ale už nyní se těším na můj druhý start v tomto krásném závodě.

 

Ondra 

Adéla Boudíková - Vánoce - chvíle pohody a (ne)příprava na Jizerku

Po měsíčním pobytu v Livignu jsem se opravdu těšila domů. Představovala jsem si vánoční pohodu s rodiči, lyžování na prašánku, ležení na gauči, pojídání cukroví a sledování pohádek.

 

            V Novém Městě jsem si jen přebalila věci, jednu noc přespala a druhý den vyrazila směr Železný Brod vlakem.  Při pohledu z vlaku se zdálo, že je spíš jaro než že zítra bude Štědrý den. Po sněhu ani památky a aby toho nebylo málo, tak začlo vydatně pršet. Čekala mě složitá cesta s třemi přestupy, což bylo moc fajn s 15kg batohem plným dárků a vakem s lyžemi. Že vlaky mívají zpoždění, to jsem věděla, ale myslela jsem, že na sebe spoje čekají. Z omylu mě vyvedl průvodčí a vyhodil mě z vlaku v lese poblíž Bakova nad Jizerou. To byla předzvěst toho, co mě ještě v roce 2014 čeká.

 

            Dárky jsem objednávala měsíc před Vánoci přes internet, abych se vyvarovala předvánočním tlačenicím v obchodech. Když mě mamka vyzvedla po 4km deštivé procházce se závažími v bakovských lesích, tak mě oznámila, že je velice unavená, doma nemá žádné dárky a že by bylo fajn, kdybych jí je nakoupila. V tu chvíli mě těšení na rodiče okamžitě přešlo. Představa vánoční pohody na gauči u pohádek se rozplynula, protože mě čekalo zdobení stromku, balení dárků, trénování koled na klavír a návštěva příbuzných. Další den pro změnu další návštěvy a konečně napadlo 10cm sněhu, takže jsme vyrazili do Jakuszyc nadrážkovat kamenačky. Na základě sněhových podmínek v Jizerkách jsem se rozhodla 26.12. vrátit do Nového Města a následující den vyrazit s dalšími lyžaři na Praděd. Při loučení s rodinou nastala taková chumelenice, že jsem zalitovala odjezdu, ale už bylo pozdě.

 

            Další den nás čekaly 3km upravených klasických stop na Pradědu, kde se procházely davy pěších turistů a nebyl problém nějakého ve sjezdu sejmout. Při představě čerstvě zachumelených Jakuszyc a 25km upravených tratí jsem byla slušně řečeno naštvaná. Naštěstí další den bylo upraveno 6km, takže už to bylo pěkné lyžování. Tratě na Pradědu jsou hodně specifické, v Livignu jsme marně hledali kopce, tady zase roviny. Při teplotách okolo minus 14°C jsme po každém 3km sjezdu byli zmrzlí na kost a vlažná sprcha na pokoji nás moc nezahřála, takže jsem den před Silvestrem lehla. Silvestra jsme s Jirkou oslavili hraním kostek a spánkem v 23:00. Nový rok jsem proležela v posteli a doufala, že to nebude náznak toho, co budu dělat celý rok. Mělo to jednu výhodu, konečně jsem viděla jednu celou pohádku.

 

            Nyní už jsme v Bedřichově a lyžujeme, ale průdušky ještě nejsou úplně čisté, tak doufám, že to bude dobré a Jizerku pojedu. Příprava tedy proběhla trochu jinak, než jsem si naplánovala. Na základě zkušeností nabitých z posledních dnů bych vám asi doporučila, abyste radši moc neplánovali a jestli si někdy chcete udělat pohodu, tak hned, protože pak když jste nemocní, tak už o ni nestojíte :-)

Ondřej Horyna: Přípravy před Jizerskou 50

Naše příprava na Jizerskou 50 vrcholí a my se přesunuli na pár dní do Tater na Štrbské pleso, kde jsme si  rámci tréninku od odjeli závody
57. ročník memoriálu 24 padlých hrdinov SNP.
 

Za krásného konečně zimního počasí při -12°C. Já jsem v sobotu na klasické desítce obsadil 7.místo, Pavel Vozka 18.místo. Nedělní závod se mi povedl lépe a byl jsem druhý a Pavel na 19. místě.
 

Další závody nás čekají v Jablonci nad Nisou, kde se jede Český pohár. Pak již následuje Jizerka, na kterou se těšíme. :-) 

Adéla Boudíková: Postřehy z La Sgambedy

Konečně jsme si zazávodili, už nás to monotónní trénování nebavilo. Nervy však před týmovým závodem pozvolna zvyšovaly svou aktivitu.  Záviděla jsem klukům, že si mohou jet své tempo, které jim vyhovuje. Vůbec jsem netušila, jak to holky nakopnou. Většina závodnic mazala, což mě zaskočilo, protože sobotní trať byla soupažová. Holky se ale evidentně nechtěly unavovat před nedělním závodem a tempo bylo přijatelné, až na poslední 2km, kde jsem trošku zaspala a nevytvořila si dobrou pozici pro závěrečný spurt. Ale brambory mám ráda, takže jsem si pro ni dojela. ;-)

 

 V neděli jsme pochopila, proč holky své ruce šetřily, protože já je měla vytahané jako opice. Při představě, že jsem se rozhodla jet i v neděli na hladkých lyžích, mi nebylo úplně do smíchu. Předpokládala jsem, že do 10km mírného stoupání pošetřím víc sil, do prudkých kopců to nějak vyšťouchám a potom budu mít rychlejší lyže na 10km dojezd do cíle. Můj plán vyšel až na detail, že holky měly ze sjezdů namazané lyže rychlejší než já, a to vážím asi o 10kg víc než většina ženského startovního pole. Zalitovala jsem zariskování jet na holých lyžích a špatným výběrem lyží a dál líbala kolena do kopců...

 

  Ve výjezdu se skupinka začala trhat a má ztráta narůstala. Basu se mnou držela akorát Tatjana Mannima a Holly Brooks. Obě mi poodjely, ale stále magicky přitahovaly stejně jako vrchol druhého kopce. Ve sjezdu jsem je viděla 800m před sebou a valila se za nimi na 11. místě. Holky pěkně spolupracovaly a nedávala jsem si velkou naději, že bych je mohla dojet. Čekaly nás ještě čtyři krátké kopce a v každém se mi závodnice přibližovaly. Najednou jsem si přála, aby bylo stoupání na trati víc. Nakonec jsem je dojela 2km před cílem, chvíli za nimi odpočinula a na základě svých nesprinterských schopností se rozhodla včas nastoupit. Povedlo se holky odpárat, pak jsem chvilku zalitovala, že jsem nastoupila tak brzo, ale náskok naštěstí udržela.

 

 Samozřejmě jsem spekulovala, jestli nebylo lepší namazat a zda by ztráta nebyla trošku menší..., ale těžko říct, při nejhorším to byl dobrý trénink na další soupažové závody ;-)

 

Adéla

Kuba Rádl: První zkušenost se seriálem Ski Classics...

Shrnutí ;-):

1) Jednoduché to fakt není ;-)

2) je to úplně jiný sport, nez běžné cross-country

3) bude to chtít ještě hodně posilování a soupaženi ...

 

 Sobotní teamový prolog na 15 kilometrů téměř po rovině byla asi jen taková malá předzvězt toho co mě čeká v neděli, nicméně s Horysovou pomocí a postrkováním do hůlek jsem to zvládl a společně, dost díky Adélky čtvrtému místu v ženách, jsme skončili jako 8. team.

 

 Ovšem 15 kilometrů soupaží v kuse (závodním tempem) jsem ještě nikdy nejel, tak to bolelo fakt hodně a proto jsem se utvrdil v tom, že neděli chci jet na namazaných lyžích, i když namazat bylo kvůli velkému výškovému rozdílu mezi nejvyšším bodem trati a stadionem dost obtížné. Nakonec se tedy ukázalo, že mázu jsem využil asi jen na 2 kilometrech trati (paradoxně nahoře bylo tepleji než na startu a jemně mrholilo z mlhy ..., bohužel sem se na test není šance dostat před závodem...) a v těch největších kopcích už to tedy na odraz nebylo.

 Ale i tak zkušenost pro příště a o tom to vlastně taky mělo být. Závod jsem dokončil na 84. místě, což doufám, že není nejhorší, ale je tu dost prostoru ke zlepšování a tak doufám, že to příště bude lepší...

 

Kuba

 

Ondřej Horyna: La Sgambeda

 Mám za sebou první maraton na lyžích v životě a myslím si že celkem úspěšný víkend. V sobotu byl na programu prolog 15km soupaž závod družstev. Kde jsme jeli ve dvojici s Kubou Rádlem, za něžné pohlaví nás skvěle prezentovala Adéla Boudíková 4místem v ženách. My s Kubou jsme makali co to šlo a bylo z toho nakonec celkové 8.místo v družstvech.
 

V neděli byl na programu 35km klasicky. Já jsem zvolil lyže bez stoupacího vosku, tudíž celá trať soupaž. Tah to byl určitě dobrý. Většina nejlepších závodníků volila stejnou strategii. Prvních 20km jsem držel kros s nejlepšími. Pak začali prudká stoupání kde jsem na čelo začal ztrácet.
 

Každopádně víme kde se zlepšovat a kde již stíháme. :-) Pro mě nedělní závod dopadl na 47místě, což znamená že jsem bodoval do celkového pořadí seriálu Swix Ski Classics a pomohl v průběžném pořadí našeho týmu.
 

Už se těším na další závod, kde budu o kus zkušenější. :-)

Adéla Boudíková: La Sgambeda volá...

            Ve vyšší nadmořské výšce jsem za svůj život strávila v kuse asi týden, nyní jsem své „velké“ zkušenosti výrazně rozšířila a střihla si rovnou čtyři týdny. Podle teorie sportovního tréninku bych měla být po třech týdnech plně adaptovaná, v praxi to znamená, že už vyjdu schody bez zadýchání, ale na lyžích v kopečkách stále lapu po kyslíku. Pokud jste někdy zažili čtyři týdny „izolace“, nebo si to dovedete alespoň představit, tak mi dáte za pravdu, že není moc o čem psát. Spánek, jídlo, trénink střídá spánek, jídlo, trénink. Po týdnu pro změnu přišel nespánek. Pobyt ve vyšší nadmořské výšce s sebou totiž přináší nejen krásy hor, ale také řadu úskalí. Pokud se třeba odpoledne nemůžete z postele zvednout na další trénink, tak je asi dobré si dát předčasně tréninkové volno. To si potom velmi užíváte a ani vám nevadí, když většinu dne proválíte v posteli, ikdyž je venku azuro.

 Obchody bezcelní zóny Livigna však lákají k nákupu vánočních dárků. Levné komodity jako alkohol, cigarety, kafe a velké čokolády jsou pro sportovce nevhodné. Občas se však může udělat výjimka a 300g čokoláda se dá sníst jednou osobou na posezení. Možná si budete myslet, že to může dokázat akorát čuně, ale představa domova a nesnědeného vánočního cukroví před Vánoci, mě vyzývá k výjimečným činům. Samozřejmě je to také týmová strategie, protože na startovní čáře žen bude náš tým hodně vidět, přestože nebudeme startovat z první řady. Také soupeřky budou na vážkách, zda  nebude výhodnější mě ve stopě přeskočit než objet :-) Do kopců je to potom trochu obtížnější. Když jsem se dozvěděla, že budou závody v Livignu, představila jsem si dlouhé táhlé údolí stvořené pro mou oblíbenou soupaž. Realita mě však vrátila tvrdě na zem, protože na závodníky čekají dva obtížné kopce, které následují po nenápadném desetikilometrovém stoupání údolím. Zase vyvstává pro diváky vzrušující a pro závodníky stresující dilema, co je výhodnější, zda soupaž, nebo klasický styl... ;-) 

 

Nějak to nakonec rozhodnu ;-).

 

I přes to vše se těším...poprvé vyrážím do sezony jako členka Swix SkiClassics Pro Teamu - Teamu Pioneer Investments a hned v sobotu nás čeká premiéra nejen jako Pro Teamu, ale také je na pořadu Team Tempo - časovka teamů na 15km. Jsem zvědavá jak se mezi ostatními teamy umístíme...a v neděli již LaSgambeda Classic - 35km klasicky...

 

 Oba závody přenáší přímým přenosem Česká televize na ČT4 Sport - v sobotu v 8:50 a v neděli od 9:20.  

 

Adéla

Kuba Rádl: Návrat domů z Livigna, kurz na rozhodčího a německé zahajovačky

Z prvního sněhu z Livigna jsem přijel ve čtvrtek 27. listopadu. Hned v pátek a sobotu jsem se zúčastnil kurzu pro získání 2. třídy rozhodčího... Za prvé věřím, že se to vždycky může hodit a za druhé-dozvědět se detaily o nejnovějších změnách v pravidlech taky není na škodu. V neděli jsem na lyžích zjišťoval, kolik nám na božáku napadlo sněhu- no, moc ho nebylo, ale na lyžování to stačilo, takže super! Pondělí bylo ve znamení návratu do pracovní reality a až do pátku mi nezbýval čas na nic jiného, než návštěvy naší oddílový posilovny.

 

V sobotu se na louce pod Fichtlebergem konaly zahajovací závody, které se skládaly z prologu na 1 kilometr soupaží a následného Gundersena na 10 kilometrů volně, A řekl bych, že úplně špatně nedopadly. I přes to, že moje jediná týdenní tréninková činnost byla jen o posilování, tak jsem dokončil na třetím místě, při ztrátě 37 vteřin na vítězného Michala Nováka a 6-ti vteřin na německého Valentina Mättiga. 

 

A teď už zbývá jen přežít následujíci tři dny a ve čtvrtek huráá do Livigna. Těším se moc a bojím se asi stejně tak, tak uvidíme jak dopadne můj první závod ve Ski Classics, každopádně rewiew ze závodu čekejte nejpozději v pondělí večer ;-)

 

Mějte se a díky za držení pěstí v sobotu a neděli u ČT4 sport :-)

Ondřej Horyna: Patílie s policí

Zdravím. Po měsíci doma v “teple“. Mám za sebou náročný listopad s FIS závody, které proběhly poslední víkend měsíce v Irde Fjall. Umístění uspokojivé, konečné 14. místo ve sprintu a 3. místo v nedělním závodě na 10 km volnou technikou. Pocit z nedělního závodu různorodý. Únava z předchozích tréninků byla znát a nechtělo se mi vůbec jet rychle. Do tempa jsem se dostal až za polovinou závodu, kdy jsem se propracoval ke stupňům vítězů. Jinak z toho usuzuji, že forma se pomalu blíží a bude už jenom lépe.

 

Cestu ze severu jsme měli velice pestrou. Po padesáti kilometrech nás zastavila první policejní hlídka a vcelku zábavně jsme si popovídali o vitální kapacitě plic v mém podání při kontrole alkoholu v alkoholtestru (negativní). Po vystřídání řidičů a ujetých asi 500 km nás staví druhá policejní hlídka, která byla tentokrát tří automobilová. Já jsem se v tu chvíli nacházel v zavazadlovém prostoru transportéru na matraci a ve spacáku. Naštěstí šikovným vystřelením z polohy ležmo do polohy sedu na přední sedadlo v trenkách a tričku, naboso při -5 stupních si policista ničeho nevšiml. A pokračovali jsme bez pokuty směrem na trajekt z Dánska do Německa. Když jsme překročily německo-polské hranice, ejhle třetí policejní kontrola a opět bez pokuty či prohřešku. Dohromady 1800km za 21hodin. Slušná práce.

 

A jdeme dospat deficit.:-) Dobrou noc 

 

Pavel Vozka: Idre

O víkendu 29.-30.11 jsme společně s Ondrou Horynou absolvovali FIS závody v IdreFjäll. Jeli jsme je tak trochu na „punk“. Původně tyto závody nebyly v plánu a dokonce jsme mysleli, že jsou zrušené (na stránkách FIS byl tento údaj). Ve středu kolem poledne jsme se však dozvěděli, že závody jsou a že máme posledních pár hodin na přihlášení. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli naprosto nic, dalo nám dost práce se něco dozvědět. Bylo 18 hodin večer a my se přihlásili. Ten stejný večer se ptám Ondry: „Hele, máme tam vůbec co namazat?“ Odpověď byla krátká, protože jsme prakticky nic neměli. Po dohodě s trenérem Vladimírem Šlofarem jsme však do závodů nastoupili, protože bychom stejně jeli nějaké rychlé tréninky a tratě by byly rovněž v době závodů uzavřené. První závod byl sprint. Skončil jsem na 56. místě. Ani nevím, jak výsledek okomentovat. Bylo to asi jako když jdu na trénink, jen si k tomu beru číslo. Na nedělní závod 10km už bylo soustředěno trochu více. Umístil jsem se na 39. místě se 115 FIS body. Pro mě opět v poměrně nabité konkurenci vylepšení jak FIS bodů, tak umístění. Byl to první závod, kdy jsem se trochu cítil, že závodím a i výsledek tomu odpovídal.Vzhledem pak k tomu, že to bylo v rámci tréninku a bez kvalitního namazání lyží jsem s tím punkových víkendem jednoznačně spokojen. Vrcholy sezóny se blíží, ladí se forma a výkonnost stoupá ;-) Ve středu 3.12 odjíždíme domů a podle sněhových podmínek uvidíme, co nás bude čekat dále.

                                                                                                              Děkuju, děkuju, děkuju

SeeYou! ;-)

Jan Šrail: První sníh

Tak mám za sebou další z reprezentačních soustředění ve Švédsku, kde jsem se mohl po dlouhé době projet na lyžích a najet další kilometry před začátkem závodění. Když jsme dorazili do Bruksvallarny,  cítil jsem se velice unaven a jediné na co jsem myslel bylo, abych po dvacetihodinové cestě neonemocněl. Po třech dnech šla únava stranou a já jsem se do tréninku vrhl naplno a kilometry na sněhu stále přibývaly. Na závěr tohoto soustředění nás čekal první závod a já mohl porovnat síly se známými závodníky ze světového poháru, ale i se závodníky, kteří se umisťují na prvních místech v dálkových bězích jako je Daniel Tinell atd.. Závod na deset kilometrů klasicky se povedl a já tak dostal další impuls do trénování a ladění do dalších závodů. Po návratu z Bruksvallarny jsem se musel opět vrátit ke trénování na kolečkových lyžích, ale to mi vůbec nevadí, protože silové tréninky mám velice rád a doma se také jednou za čas rád ohřeji. Již příští týden okolo 5.12. mi čeká další odjezd s reprezentačním družstvem za sněhem a to buď do Livigna nebo Obertilliachu.

Ondřej Horyna: Polykám kilometry i ovesnou kaši

Chumelenice, 30cm sněhu? Sen? Kdepak ve švédském Idre naše realita. Naštěstí přesunem do Idre z Bruksvallarny za trutnovskými kolegy jsme způsobili protrhnutí jejich smůly s nedostatkem sněhu a napadlo.
 

V první části jsem zvládl odtrénovat plán kompletně a s drobným přídavkem z mé strany. Což je celkem okolo 55hodin na lyžích a 5hodin běhu. Suma sumárum 1000km během 18dní. Nyní mě čeká ještě 8dní na sněhu. Již to budou ,,rychlejší´´ dny. Protože snad  již začnu jezdit rychlé opakované tréninky, kterými by měla přijít pohoda na lyžích a přiblížení se k formě.
 

Je regenerace dostatek? To je neustálý boj a polemizování zda se ještě půl hodiny večer protahovat nebo jít raději dříve spát. Zatím u mě vítězí spánek. Ale doháním to saunou s ochlazením ve sněhu, což je fotka důkazem.
 

Čerstvé pečivo? U mě ano. Jelikož snídám ovesnou kaši, kterou si každé ráno po ranním tréninku vařím, tak mnoho chleba nesním. Ale jako svačina super. Chleba ze špaldové mouky, mandlí, dýňových semínek, vlašských ořechů natřený domácí marmeládou je skvělá svačina. 

Kuba Rádl: Konečně na sněhu!

        V sobotu 15. 11 jsem vyrazil se svojí tréninkovou skupinou ze slovanu do italského Livigna. Problém byl, že v době odjezdu v Livignu nebyla ani vločka a spoléhali sme jen na předpověď, která říkala, že přes noc napadne 30 čísel. Naštestí se tak stalo a tak jsme mohli druhý - a vlasně i třetí den, lyžovat na 2km okruhu na stadionu La Sgambedy. Bylo to fajn, ale štvalo nás, že když sněhu je dost, tak proč neupraví i zbytek tratí. To se stalo následující den, kdy se upravené tratě rozšířily na délku 12-ti kilometrů, tak objemové, téměř tříhodinové tréninky za jasné alpské oblohy ale sněhu na modrý extra ani "nebolely" :-)


           Jako jeden z odpočinkových tréninků jsme zvolili freeride na našich úzkých prkýnkách po zatím neupravených sjezdovkách a zas naopak jako trénink, který měl za úkol rozbít monotónnost lyžování byly dost náročné imitace v půl metru prašanu.


          No, bohužel ty dny tady letí nějak moc rychle a už ve čtvrtek mě čeká návrat do Čech, tak snad budu mít znovu štěstí a napadne i na božáku . No zas na druhou stranu, hned 14 dní na to se sem vracím, abych zjistil, jak jsem potrénoval na svém prvním "velkém" laufu.


Mějte se a držte pěsti :-)
Kuba Rádl

Pavel Vozka: Bruksvallarna

        Bylo 6. 11. 10:00 a já si mohl oddychnout. Seděl jsem konečně v autě směr sever! Poslední hodiny před odjezdem, respektive dny byly hodně hektické. Jakoby se všechny věci z celého roku seběhly do několika dní, kdy byly potřeba vyřídit. To se však občas stává. Méně částo se pak stane, že má člověk v tomto období ještě narozeniny, které ještě oslavuje. No nic. Jedeme tedy směr Bruksvallarna. Navigace ukazuje pěkných 1800km, které zvládneme za 23 hodin včetně cesty trajektem.

 

           Soustředění v Bruksvallarně absolvuji společně s týmovým kolegou Ondrou Horynou a kolegou z mého mateřského klubu Olfin Car – Vella Trutnov Martinem Švarcem. Odjeli jsme o týden dříve než náš trenér Vladimír Šlofar, který spolu s jeho svěřenci z trutnovského klubu vyrazili 15.11 do švédského Idre (asi 130km od Bruksvallarny). Od Vládi jsme měli napsaný tréninkový plán s plánovaným přejezdem 23.11 z Bruksvallarny do Idre.


        První tréninkový blok v Bruksvallarněbyl zaměřen hlavně na najíždění prvních kilometrů, které byly proloženy silovými tréninky. Lyžovali jsme zhruba 5 hodin denně a musím říct, že to bylo někdy hodně náročné. Jako rozloučení s Bruksvallarnou byly zde plánovány první FIS závody za účasti kompletní švédské špičky.

 

                 Vzhledem k tomu, že se soustředíme na jiné závody v sezóně a v tréninkovém procesu jsme žádným způsobem nesměřovali k těmto, tak dohoda zněla: „Pojedete podle toho, jak se budete cítit“. Závodit jsem chtěl, ale v podstatě jsem se na závody úplně necítil zejména v důsledku předchozích těžkých tréninků. Rozhodnutí však bylo jasné – závodit. Minimálně je závod nejlepší trénink. Ne vše však bylo úplně povedené…

 

               První závod na 10km klasicky. 134 místo. Závod se jel na lyžích, ale já ho v podstatě doslova odběhl. S ohledem na typ sněhu, stoupací vosky a tvrdost lyží, jsem se „z toho prakticky neodrazil“. Což je při klasickém závodě v profilu docela průser. Takže jsem běžel do kopce mimo stopu. Je to samozřejmě mnohem pomalejší a také náročnější, než jet ve stopě a z vosku se odrazit. Něco podobného, jako když jedete delší, ale zato horší cestou. S ohledem na všechny uvedené okolnosti jsem však se sebou spokojený. Udělal jsem, co jsem mohl.

 

               Na komentář k dnešnímu závodu 15km skatem asi čeká spousty lidí. Výsledek? DSQ – Diskvalifikován. Ani nevím, na koho být vlastně naštvaný. Zkrátka. Ve startovní listině bylo psáno 3 x 5km. Objel jsem tedy tři okruhy a jel do cíle. Problém byl v tom, že na týmové poradě bylo řečeno, že se jedou tři okruhy + okruh cca 1,3km. Někde to pak snad bylo i psáno. Jak jsem však říkal, jsme tu bez trenéra a tak na týmové poradě od nás nikdo nebyl. Paradoxem je, že den před závodem jsme díky údaji na startovní listině mezi sebou ještě mluvili o tom, že se okruh navíc teda nejede. Samozřejmě mi dnes po závodě chodily dotazy, jak to tedy bylo. Trochu vtipné je, že ani nemůžu říct „my jsme si mysleli“. My jsme totiž věděli! Věděli jsme, že se jedou jen 3 okruhy. Tím „my“ myslím ještě mého kolegu z trutnovského teamu Martina Švarce. Takže příště? Příště se raději zeptat, i když budu vědět. Vzhledem k tomu, že jsem byl z celých 15km až na 12,6km klasifikován normálně na mezičasech, můžu alespoň zhodnotit závod. Na 12,6km jsem byl 81. Velký posun oproti včerejšku. S tímto výsledkem bych v konečném důsledku všech dalších okolností byl spokojený. I proto, že jsem pořád pociťoval únavu z předešlých náročných tréninků a přitom jsem i docela jel. Mířím však mnohem výše ;)

 

Adéla Boudíková: Soustředění v Livignu

            Dlouho jsme nervózně vyčkávali, až v Livignu napadne sníh. Nechtělo se nám podstupovat nekonečnou cestu na sever za špatnými sněhovými podmínkami, ale nechuť k tréninku  v každodenních mlhách a dešti na Vysočině exponenciálně vzrůstala. Ikdyž norskou předpověď aktualizují třikrát denně, tak jsme jí každou hodinu napjatě sledovali a v Livignu očekávali nějaký zásadní zvrat. Naděje se pomalu vytrácela, protože předpověď se neustále měnila v náš neprospěch a místo sněžení hlásili vydatný dvoudenní déšť. Nevím, jak je to možné, ale nakonec při předpovědi +2°C napadlo 30cm sněhu. Takže pro mě následovaly horké chvilky při hledání ubytování, nakupování, balení oblečení a jídla. Složitě jsem napočítala potraviny na 14 dní pro sebe a Jirku, který druhý den dostal anitibiotika, takže jsem zase polovinu věcí vyházela. To, že miláček se mnou nemohl jet, mě natolik rozhodilo, že jsem doma nechala i další životně důležité věci jako krém na obličej, sítko na čaj, nabíječku na foťák a hlavně chuť kamkoliv jet. Nakonec jsem musela absolvovat i přezouvání zimních gum u auta, což jsem při představě, že skončím přimáčknutá podvozkem, radši přenechala mechanikům v servisu.

 

            Na cestu jsem se vypravila pouze s Honzou Krškou. Čekalo na nás perfektní ubytování hned vedle tratí. Po shlédnutí prudkého ledovatého sjezdu do podzemní garáže, jsme se rozhodli nechat auto venku (zapomněla jsem řetězy). Po několika dnech pobytu jsme vyhodnotili, že tam každý den sjíždí malý fiátek na letních gumách. Druhý den jsme také zjistili, že nám zamrzla voda v ostřikovačích (zapomněla jsem koupit nemrznoucí směs). Pan domácí je pekař a ve své velké kuchyni v přízemí peče každý den pečivo a pravou italskou pizzu. S velkým nadšením jsme přijali nabídku, že si můžeme cokoliv objednat. Jediný problém, který jsme v rámci ubytování řešili, byl plynový vařič, takže první den jsme se museli spokojit jen s mikrovlnkou. Další den nás paní domácí ukonejšila, že nejsme tak blbí a neumíme zapnout sporák, ale že plyn došel.
 

            Trať 20km okruhu byla perfektně upravená. Byla jsem mile překvapená, jak rychle trénink utíká. Ještě jsem měla v živé paměti nekonečné kroužení v tunelu v Oberhofu, kde se asi člověk pohybuje nadsvětelnou rychlostí, protože se to tam děsně vleče. Krásná slunečná idylka však byla přerušena mým silným funěním a vysokou tepovkou hned v prvním stoupání, kde vůbec přemýšlíte, jestli jedete do kopce. Usoudila jsem, že tedy není radno si s vyšší nadmořskou výškou zahrávat. Když už jsem další den na klasice myslela, že jsem dosáhla solidní rychlosti bez většího zadýchání, tak se okolo mě prohnal soupaží Standa Řezáč, který když ubral rychlost o 10km/h, tak mi sdělil, že nemůže skoro chodit, protože včera upadl na ledu a dost si narazil záda. Dalším překvapením bylo národnostní složení lyžařů - pár Italů, Němců a Poláků, ale velké množství Cimrmanů. To mi udělalo velkou radost, protože je vidět, že Češi jsou všude a ve světě se opravdu neztratí. Tak doufám, že to bude platit i pro náš tým v zimě :-) 

Ondřej Horyna: První sníh

První blog.:-) U mě je to jedna z těch věcí, o které člověk hodně slyší, ale nic víc. Doufám, že se postupně budu zlepšovat v komunikativních aktivitách.
 

             Aktuálně nevím, kde mi hlava stojí. V pátek návrat z rakouského ledovce Dachstein. A hned druhý den ráno pracovat, na statek nedaleko Broumova. V úterý si jedu pro osm zvířátek (pět oveček a tři kamerunské kozy), do toho balení na první představení týmu Pioneer Investments. Balení, příprava věcí. Žádná jednoduchá věc. K tomu ještě pečení do Švédska, kam odjíždím ve čtvrtek 6.11. Připravil jsem si tři druhy müsli sušenek a dva chleby. Snad nám to vydrží déle než jenom na cestu tam. Protože, když my sedíme za volantem, tak jíme. Alespoň člověk neusíná, když má plnou pusu. Nic se však nesmí přehánět, je to téměř dva tisíce kilometrů a pojedeme na jeden zátah. Abychom se z auta nevyvalili jako kuličky.:-)


             Čeká nás měsíc v mrazivé pustině, kde člověk vidí denní světlo jenom pár hodin. Zárukou je však kvalitní lyžování, upravené stopy a první závody s kvalitní konkurencí.
 

             Zanedlouho opět s novými informacemi. 

Jan Šrail: Příprava na sezonu 14/15

Přípravu na sezónu 2014/2015 jsem zahájil již v květnu, kdy jsem odjel na první reprezentační soustředění do Pece pod Sněžkou pod vedením reprezentačního trenéra SLČR Zbyňka Valouška. Na tomto prvním soustředění jsem si přivodil zánět Achillovy šlachy a tak jsem soustředění opustil o čtyři dny dříve. Po dobu dvou měsíců jsem měl neustálé problémy a tak moje příprava spočívala především v tahání trenažeru na běžecké lyžování, kde jsem zapojoval pouze ruce a „zkvalitňoval“ soupaž a sílu. Po vyléčení jsem pozvolna začal opět zapojovat i trénink na nohy a musím přiznat, že jsem výrazný rozdíl neviděl, nohy byly stále v kondici a to se potvrdilo i na dalších soustředěních s reprezentací a i na mistrovství ČR, kde jsem se umístil na třetím, místě na 15 kilometrů volnou technikou. Po MČR, které se konalo v září v Liberci, jsme odjeli na první sníh na Dachstein, který se opravdu vyvedl a odvedl se kus práce, před blížící se sezónou. Nyní se připravujeme s reprezentací odjet na další soustředění do Švédska (Bruksvallarna), kde nás budou čekat první závody FIS, a já budu doufat, že má fyzická kondice bude natolik dobrá, že se nebude za co stydět.

Pavel Vozka: Já a blog?

Blog? Vždyť já nikdy neblogoval. Co tam napíšu? Zhruba nějak tak probíhaly mé myšlenkové procesy, když jsem si uvědomil, že budu blogovat. No, vzhledem k tomu, že už jsem něco začal psát, musím považovat svoji blogovou kariéru za úspěšně odstartovanou.

 

             Studuju pátým ročníkem navazující magisterskou Rekreologii a druhým ročníkem bakalářskou Psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Posledních pár let jsem i kvůli studiu svoji závodní činnost dost omezoval a pomalu se chystal do lyžařského důchodu. Myslel jsem si, že když studuju VŠ, tak u toho lyžovat moc nejde. To jsem ještě netušil, že pořádně lyžovat začnu teprve, až když budu studovat VŠ dvě… Ale k tomu až dále.

 

             Začalo to tak trochu nevinně každoročním letošním dubnovým lyžařským plesem, kde jsem se dozvěděl, že Ondra Horyna bude trénovat v Trutnově. Pár lidem jsem tam tehdy řekl, že budu mít konečně parťáka a že začnu trénovat s ním. Opět jsem netušil, jak vážná slova to jsou…Ples skončil a já odjel do Olomouce udělat pár zkoušek. Následovalo květnové soustředění v Pyrenejích na kolech, kam jsem si jel prakticky odpočinout od náročného studia, a kde jsem začal dost vážně přemýšlet o tom, že bych přeci jen do toho důchodu chodit ještě nemusel. Opět jsem začátkem června odjel do Olomouce vyřídit nějaké školní povinnosti a nějakým způsobem jsem až do konce měsíce pendloval a trénoval mezi Olomoucí a Trutnovem. V červenci jsme odjeli na soustředění do Nového Města na Moravě, kde probíhala taková ta klasická příprava – kolečkové lyže, běh, kolo, síla. Když jsem pak přijel domů, definitivně jsem se rozhodl: „Jdu do toho! Na důchod mám času dost!“. Následoval tréninkový blok v Trutnově, další soustředění na Božím Daru a soustředění v Oberhofu (kde jsem mimochodem poprvé letos lyžoval).

 

             A máme tu září. Trénuje se dál, běhají se přespolní běhy, dělají se zkoušky, padá listí, z rána je chladno, někdy je mlha, a zařizují se školy na dlouhou absenci. A já jsem vděčnej, že to všechno zvládám. Je to všechno i díky podpoře rodičů a Sáry. Tímto jim moc děkuji!

 

             Půlka října odbyla a my jedeme na Dachstein. Máme super partu, dobrý ubytování a vlastně všechno jede podle plánu. Dokonce ani velký vítr, kvůli němuž nejezdila 2 dny lanovka nahoru na Dachstein, nás nerozhodil a trénujeme dle náhradního plánu. Za odměnu si pakužíváme týden prakticky jasného počasí! Po příjezdu domů 30.10 ani moc nebudeme vybalovat, jelikož 6.11 odjíždíme na další soustředění do švédské Bruksvallarny, kde pravděpodobně absolvujeme první závody sezony.

 

             Ale více zase příště.


             Děkuji!

Kuba Rádl: Jaro, léto, podzim...

Jako každý tréninkový rok jsem začal jaro trénováním na biku, hlavně na trailech v okolí Varů. Pokračoval jsem jako sparing parťák Péti Novákový a říkal jsem si, že takhle "z ostra" jsem nikdy sezonu nezačínal. :-)

 

             Na konci května následoval "puťák" na silničákách s mojí tréninkovou skupinou LK Slovan, při kterém jsme třemi etapami za krásného počasí dojeli na šumavský Zadov, kde jsme  strávili 4 dny, bohužel, počasí se pěkně zkazilo a z 25°C se sluníčkem se stalo 8°C s totálním deštěm – no, ale domů se dojet muselo, tak nás čekalo 120 kiláků do Domažlic. V této etapě sem musel smeknout před Pétou, která si se mnou zahrála hru "když nevzdáš ty, nevzdám ani já" a vlastně od 60. kilometru sme jeli mokří až do posledni nitky sami :-)
 

             Další na plánu bylo soustředění ve Slovinsku na Bohinjském jezeru. Toto soustředění bylo zaměřené hlavně na dlouhé pěší tůry z nichž jedna znamenala výšlap na nejvyšší slovinskou horu Triglav... "A pak, že to za den nejde" neboli, v průvodci byl tento trek psán na tři dny a my to zvládli za 12 hodin :-) a to tam bylo sněhu, že by to pro Čechy stačilo aspoň tak na pět zim. 

             Následovalo soustředění v orlických horách, kde se kilomery na kolcích najíždějí skoro tak snadno jako u nás v krušných. Dále jsme byli v Novém městě na Moravě, kde jsem testoval mojí techniku na biku na trati světového poháru a na nových, ještě neotevřených trailech ve Vysočina areně.


             Srpnové soustředění na Božáku už šlo do rychlejších obrátek a podařil se mi nový osobák ve výbězích na Fichtleberg.

 

             Před posledním prázdninovým soustředění v Jablonci jsem se zúčastnil závodu na kolečkových lyžích na Šumavě, kde jsem skončil za Martinem Jakšem na 2. místě.

             

             Na podzim sem se pral s nějakou „rýmičkou“ díky které jsem se nedobrovolně vyhnul všem přespolákům a mistrovství republiky na kolečkových lyžích sem se zúčastnil jen pracovně jako rozdavač společných lyží.

 

             To je z mé letošní přípravy asi vše podstatné a teď už jen doufat, že v Livignu, kam se chystám na první sníh brzy napadne a nadcházející sezona se povede co nejlépe.

Adélka a její letní příprava

V rámci letní přípravy jsem se letos více zaměřila na trénink na kolečkových lyžích, protože jsem se chtěla zúčastnit Alliansloppetu, největšího dálkového závodu na kolcích, který se pravidelně koná ve Švédsku. Během závodu jsem se cítila skvěle ale jen na 5. km, kde jsem zlomila bodec, a tím pro mě závod rychle skončil. Dále jsem si dala za cíl objet nový český seriál čtyř výjezdů na klasických kolečkových lyžích. Dlouhé kopce nemám ráda, ale nakonec se to poměrně povedlo a v celkovém pořadí jsem obsadila druhé místo za Kateřinou Smutnou.

 

            Kromě závodů jsem během léta absolvovala tři soustředění po České republice s novoměstkými lyžaři ze sportovního gymnázia, s kterými jsem dobře potrénovala a mentálně omládla minimálně o deset let. V září jsem odjela s přítelem na pětidenní „výlet“ do Tater, kde mě na dlouhých běžecko-chodeckých túrách totálně zničil. Nyní jsem se vrátila ze soustředění z Oberhofu, kde jsem se opět marně snažila přijít na to, jak se odrážet z dlouhých prkýnek, aby to hezky vypadalo. V půlce listopadu plánujeme odjet na 14 dní do Livigna do Itálie, kde jestli napadne, tak budeme hltat kilometry a prohlížet trať prvního závodu SkiClassic.

 

            Zatím jsem nebyla nemocná, moc si toho cením, ikdyž občas bych volný týden na odpočinek uvítala. Jelikož nemám trenéra, který by mě vedl a zhodnotil, tak si úplně nejsem jistá, jak jsem na tom s výkonností, ale věřím, že se některé závody vydaří a podpořím náš tým ;-)

 

Please reload

© 2018 by eD system Bauer Team

Navštivte nás na sociálních sítích!

  • Instagram Clean
  • Facebook Clean